Zakladatelem moderního juda je profesor Jigoro Kano (1859-1938). Žil v době, kdy v Japonsku zanikal feudální řád a s ním vše, co ho provázelo, tedy i školy ju-jitsu, které v této době byly u veřejnosti ve značné neoblibě, neboť bojové dovednosti byly často zneužívány.
Motivem ke studiu ju-jitsu byl u Jigoro Kana jeho vstup na střední
školu. Vzhledem ke své subtilní postavě, vážil necelých 50 kg,
musel snášet mnohém křivdy a ústrky od silnějších spolužáků.
A sehnat si učitele nebylo tehdy snadné, neboť díky sociálním
změnám zanechali mistři bojových umění své činnosti. Kanovi
nakonec pomohl mistr Hačinosuke Fukuda. Po smrti mistra studoval
Kanu u Masumota Ita. Když roku 1881 mistr Ito zemřel, zanechal
Kanovi, svému nejlepšímu žákovi, cenné rukopisy. Třetím
mistrem v Kanově životě byl představitel školy Kito, mistr
Iikuba. Ten mu rovněž předal své bohaté znalosti a zkušenosti,
z nichž některé, např. Košiki no kata, byly zachovány dodnes.
Poznatky, které Jigoro Kano shromáždil při své praxi u mistrů ju-jitsu, studiem rukopisů mnoha dalších škol a rovněž studiem tehdejších evropských tělovýchovných systémů, tvůrčím způsobem přepracoval na vlastní tělovýchovný systém přípravy, který nazval JUDO KODOKAN. Tímto názvem ho chtěl především pro veřejnost odlišit od tehdy neoblíbených metod ju-jitsu a poukázat na nové kvality svého systému, který kladl důraz na výchovu cvičenců, na jejich morální a intelektuální rozvoj. Byla stanovena etiketa chování v dožó k spolužákům i mistrovi, která zaručovala radostné ovzduší při výcviku a úplnou bezpečnost žáků.
Poznatky, které Jigoro Kano shromáždil při své praxi u mistrů ju-jitsu, studiem rukopisů mnoha dalších škol a rovněž studiem tehdejších evropských tělovýchovných systémů, tvůrčím způsobem přepracoval na vlastní tělovýchovný systém přípravy, který nazval JUDO KODOKAN. Tímto názvem ho chtěl především pro veřejnost odlišit od tehdy neoblíbených metod ju-jitsu a poukázat na nové kvality svého systému, který kladl důraz na výchovu cvičenců, na jejich morální a intelektuální rozvoj. Byla stanovena etiketa chování v dožó k spolužákům i mistrovi, která zaručovala radostné ovzduší při výcviku a úplnou bezpečnost žáků.
Tyto přednosti judo Kodokan brzy proslavily. Zatímco v roce 1882 cvičilo v prvním dojo 9 žáků, tak již v roce 1886 se sešlo 112 žáků. Úspěchy nové metody vzbuzovaly závist u mistrů ju-jitsu, kteří neměli dostatek žáků. Vyvolávali rozepře, které se táhly až do roku 1885, kdy šéf tokijské policie uspořádal tzv. utkání pravdy mezi školami. Škola, která prohrála, ztratila všechny své žáky. Borci Kodokanu tehdy zvítězili nad školou mistra Tocuki v jedenácti střetnutích a jenom jednou bojovali nerozhodně. I v dalších utkáních dokázali svou technicko-taktickou převahu nad žáky jiných škol. Úspěchy na sportovním poli znásobily zájem o nový sport. Judo se počalo vyučovat na univerzitách Gakušin, Ičiko a Tokio. Později se spolu s kendó (šerm dvouručním mečem) dostalo judo do výuky na středních a základních školách. Přispěla k tomu i skutečnost, že se Jigoro Kano stal japonským ministrem školství. V moderních dějinách Japonska byl Kano významnou osobností, členem Japonského olympijského výboru, zakladatelem a prvním prezidentem Japonského sportovního svazu, svou prací přispěl k rozvoji vědy, umění i sportu.